V rámci svých „novoročních předsevzetí“ jsem se chtěla víc věnovat webu a sociálním sítím… Takže tady je taková první vlaštovka.

Myslím, že se s tím v určité podobě setkali všichni čtenáři i spisovatelé – když se do knih podsouvají a promítají myšlenky a záměry, které tam autor nedal, ani to neměl v úmyslu. Kdysi jsem narazila na internetu na obrázek, který to skvěle vystihoval. Bylo na něm okno zahalené modrými závěsy a u toho popisek ve stylu: „Autor modrými závěsy chtěl naznačit chlad ve svém vztahu…“ A pod tím panáček s nechápavým výrazem: „Ne, chtěl jsem tím říct, že ty závěsy jsou modré.“

V autorských kruzích se se smíchem říká, že když čtenáři, potažmo recenzenti, najdou ve vašem díle nějakou geniální myšlenku či nečekanou hloubku, máte se tvářit, jako že to byl autorský záměr. Je to nadsázka, samozřejmě. Jenže co ve chvíli, kdy někdo řekne, že jste měli určitý autorský záměr, který se vám absolutně nepodařilo přenést na papír, a vy jste přitom tento záměr vůbec, ani v nejmenším neměli?

Patřím k těm autorům, kteří zastávají názor, že když se spisovateli nepodaří do knihy dát věci tak, aby je čtenáři pochopili, je to jeho vina, nikoliv čtenářova (uznávám, že pokud to nepochopí jeden z padesáti, tak to úplně asi autorova vina nebude…), a dodatečné vysvětlování je zbytečná věc. Nicméně to neznamená, že mě občas nezamrzí, když čtenáři v mých knihách (nalijme si čistého vína – v Noční labuti) hledají věci, které tam ani být neměly, a pak mi vyčtou, že se mi je tam nepodařilo dát. Ale najdou se občas i opačné případy, kdy tam čtenáři ke své (i mé) potěše najdou něco, co jsem tam tak úplně dát nezamýšlela.

Před pár dny jsem se bavila s kamarádkou a z ní vypadla taková vtipná věc: „Já vím, že technicky to young adult není, ale Labuť fakt místy působí jako young adult Zaklínač pro holky.“ Věřte tomu nebo ne, to vážně nebyl můj záměr. A přesto je to věc, kterou v knize vidí celá řada čtenářů. Po pravdě mě to ze začátku rozčilovalo – spousta čtenářů zcela ignorovala fakt, že se příběh odehrává v průběhu sedmi let a zarytě tvrdili, že je to YA, protože hrdince je sedmnáct. No, mají svým způsobem pravdu – hrdince je sedmnáct… v několika retrospektivních vzpomínkách…

Když jsem se teď nad tím zamyslela a nějaké pasáže si přečetla, dokážu pochopit, co lidi k té myšlence vede. Budiž mi alespoň malou omluvou to, že i když kniha vyšla v roce 2017, já ji napsala v letech 2010-2012. Tedy v době, kdy mou největší starostí bylo, že se mi fakt, ale fakt nechce na brigádu a že bych se asi měla učit na státnice, ale místo toho si dám radši maraton nějakého seriálu. Dneska už bych některé pasáže napsala úplně jinak (anebo vůbec)… Ale domnívám se, že to zkrátka patří k autorskému vývoji, a i když bych dneska Noční labuť napsala jinak, neznamená to, že se za ni stydím. Jen už dokážu snáze pochopit, proč v tom lidé vidí to, co jsem tam vážně nezamýšlela dát. A něco z toho je mi i poučením pro příště – třeba to, že teď už věk hrdinů píšu zcela konkrétně.

Nicméně mě to celé dovedlo k úvaze, co z toho, co o Labuti porůznu padlo, (ne)byl můj autorský záměr. Snad nesklouznu úplně do vod obhajování díla, o němž jsem psala výše, ale ráda bych tu poodhalila, jak to je u některých z nejčastějších tvrzení… (Bacha na spoilery!) Budiž to příkladem toho, jak se občas autorský záměr střetne s krutou realitou 🙂

Připomíná to Zaklínače
Nebyl to autorský záměr
Tohle je asi nejčastěji zmiňovaná věc (zatím to tedy bylo vždy myšleno jako pochvala) a mezi námi, když jsem Nixina dobrodružství psala, na Zaklínače jsem ani nevzdechla. Původně to mělo být jen pár povídek. Ty jsem pak provázala a zjistila, že mi formát povídkového románu fakt sedí. Ende šlus.

Hrdinka není dostatečně drsná a hláškující
Byl to autorský záměr
Bohužel… Myslela jsem si, že když je hrdinek, které hláškují a jsou drsné jako šmirgl, v českých luzích a hájích dvanáct do tuctu, bude lepší, když další do toho výčtu nepřidám (nemluvě o tom, že nemůžete chtít po člověku s takřka nulovým smyslem pro humor, aby napsal dobrou hláškující postavu…). Chyba lávky! Dav si přál další.

Vzhled hrdinky je jedno velké klišé
Byl to autorský záměr.
Jo, fakt byl! A to hned ze dvou důvodů, které si mohou zdánlivě protiřečit.
1) Tím, jak Nix vypadá, jsem chtěla ve čtenářích vyvolat určitá očekávání ohledně toho, jaký bude mít charakter. Doufala jsem pak, že budou (mile) překvapeni, když těmto klišé očekáváním hrdinka nedostojí. Ehmm…
2) V knize se nijak zvlášť nepářu s vysvětlováním nekromancie nebo nemrtvé magie. Doufala jsem proto, že vzhled (hlavně, co se týče barvy vlasů a kůže) pomůže některým méně zběhlým čtenářům fantasy si hrdinku hodit do správné škatulky čarodějů… Ehmm…

Chceme Vadira!
Nebyl to autorský záměr
Tohle je věc, která mě opravdu hodně překvapila. Vzhledem k tomu, jak jsou povídky v Noční labuti vystavěny, je Vadir – stejně jako mnoho dalších – pro tuto knihu pouze epizodní postava. Celá řada čtenářek (jo, chlapům je to asi putna) si mi stěžovala, že byla zklamaná z toho, že se Vadir – rytíř z úvodní povídky – v knize už neobjevil. Nemluvě o tom, že by si ho pro Nix představovaly jako ideálního partnera. WUT?

Nesnášíme Valqara!
Nebyl to autorský záměr
Další věc, která mě překvapila a na níž se shodlo nezávisle na sobě několik čtenářek, podle nichž je Valqar slaboch a budižkničemu. Jedna betačtenářka dokonce (už před x lety) prohlásila, že s chutí založí „Valíškův hateclub“.

Nedostatek informací o světě
Nebyl to autorský záměr
Já naopak trnula strachy, aby to v některých pasážích (namátkou historie Calahu nebo část o vzniku magie) čtenáře nenudilo, protože je toho moc… Pche! Příště tedy s historií přitvrdíme!

Nemá to přesah
Byl to autorský záměr
Chápu, že to asi zní divně, ale zcela upřímně: příběh Nix jsem brala od začátku jako dobrodružné odpočinkové čtivo. Neměla jsem v úmyslu dávat tam hluboké myšlenky a životní moudra (navíc, z čeho bych v době, kdy jsem Labuť psala, měla pro podobné motivy čerpat?). A byla jsem překvapená, že to řadě lidí v knize chybělo – vůbec by mě nenapadlo, že by to někdo v podobně laděné knize hledal… Poučení pro příště!

(V Perutích se už sem tam nebezpečně nějaká ta snaha o myšlenku mihne, tak bacha na mě!)