Nejspíš jste to už zaslechli, ale většina autorů se neobejde bez betačtenářů (nebo aspoň bez jednoho). Jsou to skvělí lidi, kteří vám na jednu stranu děsně fandí a snaží se vás podporovat, a na straně druhé vás nemilosrdně ale konstruktivně (!) kritizují, aby ve vašem textu bylo co nejméně chyb a všelijakých nesrovnalostí.
Troufám si tvrdit, že většina autorů (minimálně ti z mého okolí) si sama někdy vyzkoušela roli betačtenáře. Jenže čím víc člověk píše – a třeba už i publikuje -, tím méně má času na to, aby četl rukopisy ostatních kolegů.
Já sama jsem přestala betovat texty svých přátel a taky jsem o většinu betačtenářů v průběhu let přišla.

Takže… o co tu vlastně jde? Mám tu pro vás takový návrh. Pokud jste četli Noční labuť, pak víte, že v mé tvorbě vystupují minotauři. Setkala jsem se se spoustou názorů, že by to chtělo minotaurů víc…
Ani nevíte, jak moc mě takové poznámky těší, protože skutečnost se má tak, že jsem už dávno napsala celou minotauří knihu (a zhruba třetinu následného pokračování), ale už před lety se to zaseklo. A sice na tom, že o minotaury tehdy nebyl zájem (možná za to mohla i kvalita jednotlivých povídek… ehm…). Rozhodla jsem se text upravit (asi už pomilionté) a udělat takový pokus. Na vás čtenářích.

Níže je odkaz, kde najdete ke stažení úvodní povídku z povídkového románu Kosti pod mechem (název jsem knize dala teprve nedávno a inspirovala jsem se názvem jedné písně od úžasného běloruského skladatele, vystupujícího jednoduše pod svým příjmením: Dzivia).
Je na vás, co s povídkou uděláte – můžete si ji v případě zájmu jenom tak přečíst. Můžete mi ale taky dát nějakou zpětnou vazbu: co se vám na textu nezdálo, co vám tam chybí… Můžete si tak střihnout roli betačtenáře a trochu se v textu porýpat 🙂 (A zjistit krutou pravdu, že ne vždycky vás autor poslechne.) Jak jsem psala, je to na vás.

PS: Ještě před samotnou povídkou je tam „Slovo úvodem“ – doporučuju si ho taky přečíst, je to takové varování, co od toho můžete čekat… 🙂

Povídka ke stažení: ZDE