Věřím, že každý čtenář si čas od času rád dopřeje něco navíc k příběhu, který si právě přečetl. Pokud k takovým čtenářům také patříte, pak jste tu správně. Na této stránce jsem si pro vás totiž připravila doprovodné materiály k minotaurům. Žádný strach, nehodlám to tu nechat ležet ladem – ráda bych sem postupně přidávala další bonusy (především textové materiály, snad i něco ke stažení). O každé aktualizaci budete informováni na mých sociálních sítích (FB a IG).
Co tu můžete najít?
- Soundtrack – skladby, které jsem při psaní poslouchala.
- Ilustrace – kdo kdy zkusil ztvárnit moje rohatce?
- Zákulisní informace nejen o tvorbě knihy, ale i o minotaurech jako takových.
- Citáty, myšlenky, s nimiž příběh pracuje.
- Drobnosti, co mě inspirovaly.
Zkrátka nebude toho tady zrovna málo. Některé informace či grafiky nejspíš zahlédnete i na mých sociálních sítích, ale spousta věcí bude k vidění/přečtení jen tady.
Soundtrack – dostaňte se do minotauří nálady
Patřím ke spisovatelům, kteří k psaní poslouchají hudbu – pomáhá mi dostat se do nálady potřebné k vytvoření určitých scén. Doufám, že i vám k tomu třeba pomůže soupis (a následně poslech) 24 skladeb, které jsem se u psaní s přehledem poslouchala nejčastěji. (Dovolila jsem si je i pojmenovat a přiřadit k určitým částem textu.) Minotauři jsou jakousi kombinací Keltů a Indiánů, takže i ve výběru hudby najdete kromě tradičních epických kousků (převážně od Two Steps from Hell) také nezaměnitelné skotské/irské či indiánské motivy (a mnoho dalšího).
Ti, co nepláčou
1. Minotauři (Black Blade – Two Steps from Hell)
2. Předávání moudrosti (Baba Yetu: Civilization IV Theme Cover – Peter Hollens feat. Malukah)
3. Kdo jsem já, abych bránila vůli bohů? (Fear Not this Night – Malukah)
4. Všichni se dozvědí, že ti čest byla navrácena (All My Tears – Ane Brun)
Kosti pod mechem
5. Minotauří tradice (Kostki pad imchom – Dzivia)
6. Oritghar (Federkleid – FAUN)
7. Trénink a souboj s Draghem (Cannon In D Minor – Two Steps from Hell)
8. Nepotřebuji muže jako ty… (Mother Gaia – Missing In Action)
Kharg
9. Kharg a Gabriel (Tamlin / Gravel Walk / Cooney’s Reel – Fiddlers 3)
Víra tvá tě zabije
10. Boj s horaly (Strength of a Thousand Men – Two Steps from Hell)
11. Nový zákon (To Glory – Two Steps from Hell)
12. Vrať se k nám (Now We Are Free: Gladiator Cover – 2CELLOS)
Trestající
13. Žal (The Man Who Can’t Forget (Thom Merrilin) – OST Wheel of Time) – na Spotify jsem byla nucena vybrat jinou verzi než na youtube (The Bardbells)
Slibuji!
14. Šamanská vesnice (Mummers Dance – Loreena McKennitt)
15. Šamanky (Sisters of the Moon – Lindie Lila)
16. Rituál (Ly O Lay Ale Loya (Circle Dance) ~ Native Song)
17. Ukolébavka (Traditional Gaelic Melody (Remastered) – Alasdair Fraser)
Nerghan
18. Ztráta (Starhons Passage – The Barleyshakes)
19. Nevybral jsem si ji… (His Brightest Star Was You – Two Steps from Hell)
Zrazen
20. Ajirghan (Lucid Dream – Roberto Cacciapaglia)
21. Chyby minulosti (Weep For Manetheren: The Wheel of Time Cover – Hello Newman) – na Spotify jsem byla nucena vybrat jinou verzi než na youtube (Hildegard von Blingin‘)
22. My, ochránci země… (Home II – Dotan)
Gurghan
23. Gurghanovo rozhodnutí (Into the Wild Part II – Axl Rosenberg) – tato skladba na Spotify chybí
Dohra
24. Hrdina (A Hero Comes Home – Alan Silvestri – OST Beowulf)
Soundtrack si můžete poslechnout zde:
Jak šel čas s minotaury
Jsem ten typ autora, který píše již od útlého věku, kdy to stálo za… však víme za co. V době, kdy jsem se rozhodla ukázat svoje příběhy světu, byly hodně v kurzu literární servery typu liter.cz, pismak.cz, piste-povidky.cz a spousta dalších (které dnes hravě strčí do kapsy wattpad). A tak jsem začala publikovat v online prostoru. Bylo to přínosné – člověk se mohl nějak realizovat a zároveň se setkal s první zpětnou vazbou. Získal první čtenáře a také rychle pochopil, že ne všem se jeho texty budou líbit – což byla, zpětně vzato, dobrá škola. Jistě není překvapením, že se minotauři do tohoto online publikování brzy vloudili – a vlastně je to nestálo ani moc práce. Pojďme se společně podívat na to, jakou urazili cestu, než jste si mohli přečíst jejich příběh v knize Kosti pod mechem.
Kharg je první minotaur, kterého jsem kdy hodila takříkajíc na papír. Byl jednou z vedlejších postav v internetovém románu Nevěsta císařství.
Postupem času se minotauři stali nejen nedílnou součástí mé tvorby, ale myslím, že v jistém ohledu také nejvýznamnější – přinejmenším pro mě.
A takhle se Kharg poprvé představil čtenářům:
Opatrně vstoupil do obřadní síně a přinutil své mohutné tělo pokleknout.
„Pane.“ Mladý muž, který k němu stál zády, přestal s modlitbou a otočil se. „Tohle právě přišlo s Edrei. Je na tom královská pečeť.“ Muž si od něj svitek beze slova vzal. Rozlomil pečeť a začal číst. Na jeho tváři se nezračila jediná emoce, když svitek opět stočil a zasunul pod plášť. Kharg ale svého pána znal velice dobře – prozrazovaly ho oči. Naštěstí pro něj se mu do nich nikdo příliš často nedíval. Právě teď v nich Kharg četl radost a uspokojení.
„Přichystej věci na cestu do Edrei.“
„Pojede sám, pane?“
„Ano. Bude to gesto důvěry.“
„Ale kdyby k něčemu došlo…“
„Poradím si, to přece víš.“
„Jistě, pane, nechtěl jsem pochybovat.“
„Já vím a cením si tvé péče.“
Kharg si povzdychl. Jeho pán byl tvrdohlavý. „Kdy chcete připravit koně?“
Nerghan seděl opřený zády o strom a v ruce svíral dva zlaté kroužky, ozdobené mistrně tepanými ornamenty. Byl vyčerpaný, ale šťastný.
Podíval se na rozverně mrkající hvězdy na obloze. Únava ho pomalu začala zmáhat. Měl by si ošetřit rány, ale byl unavený…, tak unavený… Teď chtěl jen jediné – spát…
Nerghan a Una jsou postavy, na něž jsem vsadila, když jsem se v roce 2010 zúčastnila prvního ročníku soutěže O Dračí řád. Byla jsem tak fikaná, že skutečnost, že se jedná o minotaury, jsem nechala jako velkou pointu na závěr. Vůbec mi nedošlo, že tím pádem v povídce vlastně není nic, co by se dalo považovat za vyloženě žánrotvorný prvek. Přesto se ale povídka umístila na šestém místě a vysloužila si tak publikaci na dnes již neexistujícím webu MFantasy – taky dostala dvě ilustrace, od výtvarníka vystupujícího pod přezdívkou Kohan.
Název povídky byl dost kontroverzní. Rozdělil čtenáře do dvou skupin: jedna v názvu chtěla psát čárku a druhá ne. Tenhle problém se s povídkou táhl docela dlouho. Jak to dopadlo, už víte z knihy.
Toghar si razil cestu davem. Nepředstavovalo to pro něj nic těžkého – lidé přes osm stop vysokému minotaurovi uhýbali z cesty dobrovolně. Já se držela za ním, v široké brázdě, kterou svým průchodem vytvořil. Bez obtíží jsme se tak dostali nejrušnější ulicí až k hostinci U Korbele. Toghar na mě kývl a zůstal stát přede dveřmi. Opíral se o svou palici a zdálo se, že lidi natolik děsí, že se k hostinci nikdo nepřiblížil víc než na tři sáhy. Shodila jsem z hlavy kápi a vešla dovnitř.
Toghar je jedna z hlavní postav dilogie Noční labuť. V první povídce o nekromantce Nix je o něm jen letmá zmínka, ale od druhé povídky už je nedílnou součástí děje. Jeho původ a důvod, proč se ocitl mimo Pláně jsou po většinu příběhu tak trochu tajemstvím.
S touhle povídkou jsem zkusila štěstí v soutěži Vidoucí. 3 porotci by ji poslali do druhého kola, zbytek ne – převážně proto, že působila jak součást něčeho delšího. Vybrala jsem tu pár hlášek ze slovních hodnocení, která mi tehdy přišla.
I tahle povídka se dočkala publikace a své ilustrace od Katrišky.
- Dobře napsaná domorodá military fantasy, která by mohla tvořit ukázkový doprovod k Umění války nebo k Zápiskům o válce galské. V popisování vojenských manévrů se totiž autor vyzná a vyžívá.
- Minotauři jsou moc hezké oživení, ale bohužel, nic příběhu nedodávají. Stejně tak dobře by to mohlo být o Indiánech nebo o Klingonech.
- Oceňuji zajímavý svět, minotauří kultura vypadá zajímavě a klidně bych si z tohohle prostředí nějaký lepší příběh někdy přečetl. Ale tenhle za moc nestál. Potíž je v tom, že smysl pointy celý stojí a padá na seznámení čtenáře s tou minotauří kulturou. Vnímáno lidskou logikou je šalamounské rozhodnutí toho jejich bosse pěkná blbost.
- Slovo minotaur mi evokuje spíš krvelačného, nepříliš inteligentního tvora, takže představa, jak minoutaurus lituje zabitých dětí a starců, a jeho strategické plánovaní, mi přijde poněkud úsměvná.
- Oceňujem, že ste použili minotaurov ako vedúcu rasu bojovníkov a fakt, že ich históriu a vnútornú politiku nám servírujete včlenenú do deja. Dostávate Áno za to, že ste napísali hrdinský epos, ktorý ste dokázali oživiť atraktívnou implementáciou nezprofanovanej rasy a za štrukturálne vyvážené rozprávanie.
V roce 2016 už byly v plném proudu přípravy na vydání prvního dílu Noční labutě. A když už jsem byla v tom, poslala jsem do Gorgony těch několik minotauřích textů, které jsem tehdy měla, s tím, co na to řeknou.
Pracovní název zněl Rohaté povídky – soubor obsahoval čtyři povídky (Ti, co nepláčou; Víra tvá tě zabije; Slibuji!; Zrazen), tři mezihry (Gurghan; Nerghan; Una) a epilog. Spolu s úryvky básní/písní měl rukopis 82 stran (151 448 znaků).
V Gorgoně tehdy text velice slušně odmítli. Důvodů měli několik:
– je to krátké (ano, bylo to krátké)
– je to nedotažené (ano, bylo to nedotažené)
– je v tom příliš patosu a je to nemoderní (souhlas, ale to byl záměr…)
– pro začínajícího autora by nebylo moudré to vydat, protože by si tím sám pod sebou podřezal větev kvůli důvodu o řádek výš (tak pár let počkáme a uvidíme, co s tím udělá pět publikovaných knih…)
V průběhu let jsem minotaury různě přepisovala a doplňovala, stránek trochu přibylo, ale pořád to bylo krátké. Zkoušela jsem je taky dávat na nějakou betaci, ale moc to nedopadlo.
A pak jsem dokončila finální svazek Krys apokalypsy a řekla si, že už nastal čas minotaurů.
Během léta roku 2022 jsem texty znovu přepsala a trochu zpřeházela jejich pořadí. Uninu mezihru jsem včlenila do úvodního textu. Ale pořád to nebylo ono, pořád něco chybělo. A tak vznikla novela, která dala knize název – Kosti pod mechem – a spolu s ní další dvě mezihry (Kharg; Nerghan).
A mezi námi, psaní Kostí pod mechem a Nerghanovy mezihry (ta první se přejmenovala na Trestající) jsem si asi užívala nejvíc.
Někdy ty věci trvají, ale pak to stojí za to.
Poté, co jsem u nakladatelství Host vydala trilogii Krysy apokalypsy, zkusila jsem jim nabídnout přepracovaný rukopis Kostí.
Byla jsem nervózní – to, že máte nějaké knihy vydané, neznamená, že vám automaticky vezmou další, víme? Ale nakonec mi od mého redaktora přišla kladná reakce, že jo, Kosti vyjdou. A pak už stačilo jen pár detailů – vyřešit redakci, korektury, obálku a tak dále…
Přijatý rukopis obsahoval 4 povídky, 1 novelu, 4 mezihry a epilog – měl 233 stran (420 881 znaků). Oproti původní verzi znatelný rozdíl.
Galerie ilustrací
Jelikož první minotauří povídka spatřila světlo světa už v roce 2010, mají za sebou rohatci vcelku bohatou historii, jak už jste se mohli dočíst. K té patří i publikování dvou povídek na dnes již neexistujícím webu MFantasy, které si vysloužily své vlastní ilustrace. Další ilustrace má na svědomí talentovaná výtvarnice Jitka Šenkeříková, která ilustrovala oba díly Noční labutě. Podobu minotaurů jsme spolu hodně dlouho ladily a nakonec to byla právě Jitka, kdo jim dal finální podobu. Ne všechny její výtvory se dostaly do knih, a tak si tady můžete prohlédnout její verze minotaurů (spolu s těmi od Kohana a Katrišky).
