Je to tady, blíží se mi Den D – druhé dítě už se na nás chystá a já se tak snažím vyřešit všechno, co se dá, abych pak na nic nemusela myslet. Protože… pokud to bude podobné jako s ratolestí číslo jedna, nebude se mnou pár týdnů kloudná řeč.
Takže od závažných témat typu přenastavení životní pojistky, přes praktické věci jako vyprat dětské oblečení, připravit kočárek a připomenout si, jak se do auta kurtuje sedačka „vajíčko“, jsem se dostala do takové té fáze, kdy jsem řešila různé drobnosti. Opět od praktických věcí jako vyprat všechno prádlo, ať mají manžel a dítě v čem chodit, až budu pryč, po odevzdat poslední recenze nebo napsat toho co nejvíc z finálních Krys, abych měla šanci stihnout deadline a podobně…

Přijde mi tudíž fér upozornit na to, že tu z mé strany bude nejspíš chvíli ticho a klid. Při té příležitosti jsem si řekla, že se podívám na svá letošní předsevzetí a trochu zhodnotím, jak jsem na tom. Přeci jen půlka roku už je skoro za námi a v červnu budu mít dozajista jiné starosti, takže určitě s žádnými předsevzetími a plány nepokročím…

To nejdůležitější…?

– V dubnu vyšla dvojka Krys nazvaná Oko bouře – takže směle kupovat a číst! 🙂
– Čerstvě jsou k dostání jako e-kniha i Perutě noci – kdo si potrpí spíš na elektronická vydání, může si tedy zkompletovat už i Noční labuť.
– Přepracovala jsem jednu ze svých starších věcí – první část povídkového románu (asi to tak můžeme nazvat) Lovci zatracených, která je momentálně ke stažení a přečtení zdarma. Takže kdo chce mou verzi new adult urban fantasy, má možnost.
– Rozhodla jsem se dát také k přečtení zdarma (a případnému zhodnocení) poupravené první dva texty z minotauřích povídek nazvaných nakonec Kosti pod mechem.
(věci zdarma k přečtení, jsou k nalezení ZDE)

Čtení

– V rámci knižní výzvy jsem chtěla přečíst 40 knih a komiksů. No, ač se mi to zdá neuvěřitelné, tak Goodreads v tuto chvíli tvrdí, že jsem na čísle 33 (a z toho je jen 8 komiksů!).
– Dočíst 5 rozečtených a prozatím odložených knih – dočtena 1.
– Přečíst Kronovy děti a Převorství u pomerančovníku – zatím jsem se nedostala ani k jedné.
– Načíst si letos víc Adriana Tchaikovského – no, zatím jsem přečetla jednu knihu a jednu mám rozečtenou, což se asi nedá brát úplně jako víc ho číst…
– Přečíst víc knih, než si jich koupit – zatím je stav víceméně vyrovnaný, koupených knih je o jednu víc než těch přečtených, ale to se ještě obrátí!
– Pustit se do nějaké rozsáhlé série – rozečetla jsem první díl Mistbornů… a zatím jsem ho odložila. Ne snad proto, že by se mi kniha nelíbila – ale v současnosti mám soustředění zlaté rybičky a čtu víceméně nenáročné, oddechové věci a myslím, že Mistborn si zaslouží mou plnou pozornost, takže zatím stále čeká na svou příležitost, až se trochu zmátořím a budu víc vnímat.

Psaní

Mým jediným letošním cílem bylo dopsat a zredigovat trojku Krys… Mno… Zatím se pořád pohybuju někde mezi tím „jde mi to skvěle od ruky“ a „panebože, já mám zásek“. Kdybych měla být upřímná, doufala jsem, že budu mít hotovou první verzi ještě před vydáním Oka bouře, ale znáte to – člověk míní a všechno kolem mění…

Minulý týden jsem ale měla docela psavou. Rozvrhla jsem si kapitoly do konce knihy (samozřejmě už mi to mezitím neplánovaně o dvě kapitoly nabobtnalo, že ano…) a pár jsem jich i napsala. Taky jsem se rozhodla tolik nad tím vším nepřemýšlet, což byl možná i jeden z kamenů úrazu, proč jsem se tak často v psaní zasekla. Inspirovala jsem se svým přístupem k psaní, který jsem aplikovala u Lovců (tam jsem za dva týdny napsala sedmdesát stránek!), a tak trochu to „sekám jak Baťa cvičky“. Tudíž prostě datlím a datlím a ono to nějak dopadne. Upravit to můžu vždycky, hlavně aby to bylo na papíře! Takže jsem začala dělat něco, co jsem si do téhle chvíle neuměla úplně představit, ale ono mi to (musím to samozřejmě zaťukat) docela funguje. Prostě píšu ty dějové linky, které mě zrovna baví, a ty, na něž se momentálně z různých důvodů necítím, vynechávám. Sice to teď v rámci rukopisu vypadá trochu jako puzzle, ale stránky přibývají a ono to nějak půjde.

Aby kniha mohla vyjít příští rok na jaře – tedy rok po vydání dvojky –, jak je prozatím v plánu, musím rukopis odevzdat do konce srpna… Momentálně jsem na tom tak, že mám kompletně napsaných 21 kapitol (z prozatím naplánovaných 27 + Epilogu) a ve stavu puzzloidního rozepsání jsou dvě (k tomu mám pár kratších scén/dialogů napsaných předem už delší čas, takže bude stačit je zkopírovat do textu a nějak rozumně je na něj napojit, případně lehce poupravit). Jenže na rozdíl od předchozích dvou dílů tady bude nejspíš dost práce i v rámci redakce – bude to asi chtít hrát menší škatulata hejbejte se s umístěním jednotlivých dějových linek, aby se dosáhlo lepší dynamiky, určitě bude potřeba nějaké věci pořádně dobrousit… Tak mi držte palce, ať to všechno do toho konce léta stihnu!

Ostatní

– Vylezla jsem ze své ulity a opustila jsem svou komfortní zónu – a to hned několikrát! Zodpověděla jsem pár otázek do videa pro Mílu Lince, který ho pouštěl v rámci online literárních dílen. Ale co víc, udělala jsem tři živé streamy na svém instagramu (který jsem vylepšila třeba o Linktree!) – jeden takový zkušební (který jsem nezvládla uložit, což asi budu mít na talíři už na věky věků 😀 – na druhou stranu jsem si díky tomu vyzkoušela i namlouvání videa do ig storíček, takže zase další poprvé je za mnou), pak na vyžádání bookshelf tour a nakonec dva týdny zpátky dvouhodinový stream o psaní a o Krysách.
Pravdou je, že jak jsem se z počátku bála, tak jsem si nakonec všechny ty streamy moc užila, skvěle mě nakoply k činnosti a slušně mě nabily energií. Byla jsem velice mile překvapená vstřícností čtenářů, kteří mi odpustili jako mou nervozitu, tak mou lamovitost, a celkově byla paráda si s nimi takhle „naživo popovídat“. Takže se docela těším, až si to zase někdy zopakuju (až bude energie a zase nějaké vhodné téma…).
– Udělala jsem tady na webu stránku věnovanou mojí tvorbě, kterou je možné si momentálně ode mě přečíst zdarma, takže kdo chce, může nakouknout a třeba ho něco zaujme.
– Jo, a kdybyste náhodou chtěli vědět, jaká hudba mě v posledních pár týdnech inspirovala k psaní, pak vězte, že je to soundtrack k seriálu Shadow and Bone podle knih Leigh Bardugo.

To by ode mě bylo v rámci rekapitulace vše – nejspíš jsem na něco zapomněla, ale to už je holt úděl mléčných mozků… Tak snad zase brzy ve virtuálním prostoru naviděnou!