Možná jste si toho všimli, možná ne, ale vážně nemám ráda, když je Noční labuť řazená do škatulky young adult. Ve většině případů k tomu dochází kvůli nakladatelské anotaci (kterou jste dříve mohli najít na webu nakladatelství Gorgona), kde bylo napsáno: Narodit se s vlohami k černé magii není nic příjemného. Být zavražděn v sedmnácti letech ještě méně. Z toho řada lidí pracujících s knihami – i samotných čtenářů – usoudila, že hlavní hrdince je sedmnáct. Bohužel pro ně se jí však pouze v sedmnácti stalo pár nepěkných věcí a samotný příběh se odehrává o několik let později.

Mám tu tedy několik bodů k zamyšlení:
1) Je kniha nějak extrémně složitá, nebo obsahuje věci, které nejsou pro mládež vhodné?
2) Je vážně takový problém, pokud je řazená do young adult?
3) Proč mě řazení do téhle škatulky tak moc štve?

Odpovědi:
1) Ne.
2) Nejspíš ne, ALE…
3) Prostě proto.

Když jsem si zase jednou stěžovala kamarádce, jak mě rozčiluje, že je Nix ještě stále často vedená jako YA, dostalo se mi odpovědi: „Ty se chováš, jako by to bylo kdovíjak složité čtení, co ty puboše pobouří. Nepodceňuj je.“

Aby bylo jasno: Noční labuť – a vlastně ani moje další knihy – rozhodně není žádné záludné čtení, které skrytě řeší problémy moderní společnosti a zaobírá se vážnými tématy. Noční labuť je primárně dobrodružná oddechovka. Nikdy jsem netvrdila nic jiného a ani to tvrdit nebudu, protože by to byla bohapustá lež. Rozhodně tam jsou věci, které mládežníci pochopí. Co se týče nějakého toho pobuřování, případně morální zkaženosti – to už je na posouzení každého čtenáře (případně jeho rodičů). Vyskytuje se tam explicitní sex a násilí? Ano (počkejte si na Krysy…), když se ale podívám třeba na knihy Sarah J. Maas, které hltají i dvanáctileté slečny, myslím, že mám jako autor v tomto ohledu vážně co dohánět.

Mezi námi, když jsem začínala s fantastikou, tak nikde žádná škatulka „young adult“ nebo „vhodné pro děti a mládež“ nebyla. A neměla jsem tolik štěstí jako jiní, aby mou první fantasy knihou byl poměrně nevinný Harry Potter a Kámen mudrců. Já jako první vyfasovala Dračího prince od Melanie Rawn. Bylo tam násilí, byl tam sex… a mně bylo deset let. Spoustu z těch věcí jsem tehdy nechápala, nad spoustou z nich ohrnovala nos, řada z nich mě vůbec nebavila (Zajímalo by mě, co bych na to řekla dnes, o dvacet let později, kdybych si dala rereading…). Pravda nicméně je, že mi z knihy utkvělo dodnes v paměti jen málo věcí: jako například jména hlavních postav (a Sioned byla slunoběžkyně, což bylo děsně cool), že tam byli draci (asi?), a pak jednu památnou větu: Líbilo se mu znásilňovat Ithane. (Abych se hlavního hrdiny zastala, celé to bylo trochu jinak, nemějte o něm zas tak špatné mínění… Taky nevím, jestli se to jméno píše takhle, ehm.) Jo, z celé víc jak pětisetstránkové knihy vám dokážu citovat přesně tuhle jednu jedinou větu. Přesto se tím necítím nějak pošramocená. (Toho tiku v pravém oku si nevšímejte.)
Chci tím zkrátka říct, že jsem si plně vědoma toho, že dospívající (a i ty děti, v deseti letech prostě ještě jste děti) zvládnou ledacos a rozhodně je nepodceňuju. Kromě toho vím, že young adult knihy čtou velice často i dospělí. A upřímně, autoři YA, kteří se ve svých knihách zcela záměrně vyhýbají otázkám tělesného naplnění vztahu svých hrdinů, mě děsně štvou.
Kolem a dokola tak vlastně ničemu nevadí, když je Noční labuť řazená jako young adult, přesto to má jedno velké ALE.

Pokud nějakou knihu jdete číst s tím, že je to YA, máte od ní určitá očekávání. Srovnejte si dvě knihy, kdy jedna je záměrně psaná pro cílovou skupinu řekněme 14-19 let, a další pro starší cílovou skupinu. Poznáte tam rozdíly – ať už v použitých motivech, použitém jazyce, v přístupu k vyprávění, nebo v hlavních hrdinech a jejich psychologii. Neříkám, že jedno z toho musí být nutně lepší, záleží na vkusu každého jednotlivce – jen je v takových příbězích zkrátka rozdíl. A pokud sáhnete po něčem, o čem si myslíte, že je to YA, a ono vám to naservíruje něco úplně jiného, můžete být ve výsledku dost zklamaní. V takovém případě pak knize udělíte třeba i nižší hodnocení, než by si reálně zasloužila, protože jste od ní vlivem špatné škatulky čekali něco jiného. Což mi přijde škoda.

On je možná trochu problém i v tom, že young adult se nedá samo o sobě nějak dobře definovat. Podle chytrých textů je „young adult“ človíček od svých nácti až do třiceti. Což se dá asi svým způsobem pochopit, ale pro potřeby literatury mi to nepřijde vhodné (to by pak bylo YA skoro všechno). Knihovny (a i řada autorů) to bere tak, že YA je určeno všem 14-21 a od 21 zhruba do těch 30 je to už podškatulka New adult (a tam už může být i ten explicitní sex). Nad třicet už jste zjevně dinosauři a nemáte právo na označení vaší věkové škatulky – anebo je to prostě možná jen prachobyčejné Adult.

Když odhlédnu od toho, že mi nepřijde úplně v pořádku házet do jedné cílové skupiny lidi, kterým je 14, a třicátníky, přijde mi i tahle definice taková nijaká – pořád tam spadá strašná spousta literatury. Taky se říká, že YA řeší většinou první lásky, problémy v rodině a přátelství… Jsem tu jediná, kdo se ani touto „definicí“ nezdá plně uspokojen? Pak zbývá tedy už jen poslední faktor: protagonisté. Aby byla kniha YA, musí mít náctiletého hlavního hrdinu. Pokud takového hrdinu nemá, tak z logiky věci, není YA. Nojo, jenže je každá kniha, která má některé hlavní hrdiny puboše, automaticky young adult? To asi těžko, žejo. Jako příklad se podívejme na Píseň ledu a ohně, kde Robbovi je 16, Jonovi nějakých 15 a Daenerys, když si brala Droga, bylo (tuším) 13 a tak dále… Řekli byste o téhle sáze, že je young adult? Pochybuju.
A jsme zpátky u toho, že je to asi spíš pocitové: motivy, použitý jazyk, přístup k vyprávění, ale přeci jen i ti hlavní hrdinové.

Pokud jako autor napíšete něco, čím primárně necílíte na mladistvé, je pak (doufám) pochopitelné, že nejste nadšení, pokud to tam knihkupci a knihovníci pořád cpou – předně proto, že škatulka young adult dneska holt prodává. Kromě toho, že pak kniha může milovníky young adult zklamat, může naopak taky ty, kteří se YA záměrně vyhýbají, tahle „nálepka“ od knihy odradit. Prostě když už musíte nutně škatulkovat, škatulkujte s rozvahou. Ona spousta knih je vhodná i pro dospívající, ale z vlastní zkušenosti (viz Dračí princ výše) můžu říct, že se ne vždycky dokážou ztotožnit s postavami nebo se vžít do jejich rolí a situací…

Závěrem: možná to z textu není poznat, ale proti young adult literatuře vůbec nic nemám, naopak ji sama čtu a píše ji řada mých oblíbených autorů (Maggie Stiefvater, Leigh Bardugo, Jonathan Stroud, Patrick Ness, Marissa Meyer, Sebastien de Castell, …). Jen mi zkrátka vadí, když je do ní řazeno něco, co tam nepatří, co autoři nepsali s ohledem na danou cílovou skupinu. A to čistě proto, že to nastavuje určitá očekávání, kterým pak takové knihy povětšinou nedostojí. Což mi přijde škoda – jak pro autora, tak pro čtenáře.